Historie české vlajky
První textilní vlajky se v Evropě objevily v dobách hunských a avarských nájezdů. Tehdy měly především funkční hodnotu. Vévodové a knížata měli kopí, která byla původním symbolem knížecí moci.
Historie vlajky - Přemyslovci
Po rozpadu Velkomoravské říše se centrem moci staly přemyslovské Čechy. V této době se u nás stylizovaná podoba panovníka s kopím objevuje na denárech knížete Spytihněva II. (1055 - 1061), krále Vratislava II. (1061 - 1092), Bořivoje II. (1100 - 1107). Kopí je zde jediný atribut držený v pravé paži panovníka.
Praporce typu gonfanonů se objevují již na denárech Břetislava I.
(1053 - 1055), Jaromíra, Vratislava II. a Vladislava II. (1140 - 1173), také
v různých iluminovaných rukopisech nebo na knížecích a královských pečetích a zvláště na zobrazeníchpatrona české země, sv. Václava.
český král Vratislav s královským trojcípým gonfanonem
přemyslovský kníže s knížecím dvoucípým gonfanonem
kopie nástěnných maleb ve znojemské rotundě sv. Kateřiny, před r. 1142
Barvu praporců máme doloženu jen za vlády Vladislava II., kdy v roce 1142
v bitvě proti moravskému knížeti Konrádovi vlály nad jeho vojskem růžové praporce. Ostatní říšská knížata nesla na svých praporcích svatováclavskou orlici (její nejstarší vyobrazení je z roku 1192 na pečeti kralevice Přemysla, pozdějšího krále Přemysla Otakara II.).
V roce 1247 Přemysl Otakar II. přijal jako markrabě moravský znamení dvouocasého lva.
Oba symboly - orlice a lev - byly u nás používány po celou první polovinu
13. století souběžně. Plaménkovou svatováclavskou orlici používal vládnoucí panovník jako symbol zemský, zatímco dvouocasý lev představoval dynastický znak, vyjadřující příslušnost k rozvětvenému přemyslovskému rodu.
štít s plamennou svatováslavskou orlicí
štít s českým lvem
Historie vlajky - Habsburkové
Za třicetileté války vznikly prapory na dlouhých žerdích tak, jak je známe dodnes.
Pro pěší pluky habsburské armády byly typické prapory s trojstranným plaménkovým lemem. Až do roku 1743 jejich konkrétní podobu neurčovaly žádné předpisy ani nařízení. U jednotek naverbovaných nebo placených u nás se uplatnily červené vojenské prapory s dvouocasým lvem.
Vojenský prapor pěchoty s českým lvem z let 1627 až 1637 (během třicetileté války byl ukořistěn Švédy a nyní se nachází v Armádním muzeu ve Stockholmu)
V letech 1743 až 1745 za vlády Marie Terezie, kdy se sílící Prusko snažilo vytlačit Habsburky z vlivu na evropské dění, byly zavedeny prapory a standarty, které nesly štíty se zemskými znaky. Za válek proti francouzské revoluci a proti Napoleonovi přísahali dobrovolníci legií z království českého na vlastní bílo-červené prapory.
Od 18. století převyšovala štít s korunovaným lvem svatováclavská koruna.
To znamenalo spojení všech zemí koruny české.
Český královský znak převýšený svatováclavskou korunou v zasedacím sále Poslanecké sněmovny ČR z šedesátých let 19. století
Od revoluce v roce 1848 se zemské symboly Čech považovaly za českou národní symboliku. Původní zemská vlajka se skládala ze dvou stejných pruhů - horního bílého a spodního červeného. Byla odvozeny od stříbrného dvouocasého lva v červeném poli.
Historie vlajky - po roce 1914
Po roce 1914 po vypuknutí 1. světové války vznikly československé legie,
ve kterých bylo téměř stotisíc vojáků. Prapory legionářských pluků byly bíločervené s vyšitými symboly českých zemí i Slovenska, lipovými ratolestmi, svatováclavskou korunou, iniciálami ČS nebo také husitskými motivy.
líc praporu 1. střeleckého pluku ruských legií (původně České družiny) z roku 1917
rub praporu ruských legií
líc praporu 39. pluku československých legií v Itálii
Rub praporu ruských legií znázorňoval pro ruské velení národní barvy a pro Čechy a Slováky to byly barvy české i slovenské.
26. září 1918 se exilová Národní rada Československa (řídila protirakouský odboj) stala se souhlasem Francie, Velké Británie i USA prozatimní československou vládou.
18. října 1918 byla poprvé slavnostně vztyčena československá vlajka
na domě obývaném hlavou prozatimní československé vlády T. G. Masarykem. Československá vlajka byla v návaznosti
na historickou vlajku Čech definována jako spojení dvou pruhů, bílého nad červeným.
Československá vlajka z roku 1918
28. října 1918 vznikl nezávislý československý stát. Se vznikem samostatného Československa vyvstala potřeba vytvořit nové reprezentační státní symboly, především znak a vlajku. Oficiální vlajka v bílo-červené barvě se příliš podobala státní vlajce polské, ale také rakouské. Hlavním důvodem bylo, že tyto barvy dostatečně nevyjadřovaly spojení historických zemí se Slovenskem. Rozšíření počtu oficiálních barev se mělo odrazit na podobě vlajky.
30. března 1920 byla schválena podoba nové československé vlajky
Původní návrh s klínem sahajícím do 1/3 délky vlajky navrhl J. Kursa v květnu1919, později byl klín prodloužen do 1/2 délky vlajky.
Historie vlajky - Protektorát Čechy a Morava
29. září 1938 rozhodla o dalším osudu Československa Mnichovská dohoda. Byla nám odebráno kus území a vedla k přeměně Československa na Česko-Slovenkso s autonomií Slovenska a Podkarpatské Rusi.14. listopadu 1938 byl vytvořen Slovenský štát.
15. března 1939 vytvořili nacisté Protektorát Čechy a Morava. Protektorátní vlajka se vyvěšovala společně s nacistickou říšskou, která měla přednostní postavení.
státní vlajka za Protektorátu Čechy a Morava
Prezidentská vlajka
Změny také poznamenaly vlajku prezidenta.
Na této čtvercové vlajce se od roku 1920 nacházel kompletní velký znak. Zahrnoval heraldické symboly všech součástí republiky a demonstroval územní nároky ČSR.
Ústí nad Orlicí
Jablonné nad Orlicí
Praha